sobota 26. listopadu 2022

5 Otázek pro …

Debutující autorka Tereza Macková napsala svou první knihu Tokyo Story na mateřské dovolené. Příběh o dívce, která se vydala do Japonska hledat muže do kterého je zamilovaná, je příběhem o lásce, autorka k jejímu napsání inspirovala vlastní návštěva Japonska. Proč si Tereza vybrala právě japonské kulisy pro svůj příběh a jak těžké je kreativně tvořit na mateřské dovolené se dozvíte v následujícím rozhovoru, který může být i inspirací.

Jak dlouho vznikala prvotní myšlenka knihy?

K napsání knihy mě inspirovala má první návštěva Japonska, kde jsem se do téhle země a jejích obyvatel naprosto zamilovala. Proto když jsem se rozhodla začít psát svou první knihu, byla volba místa, kde se děj bude odehrávat, naprosto jasná. Věděla jsem, že hlavní hrdinka bude Češka, která z nějakého důvodu odjede do Tokia, abych jejíma očima mohla popsat dojem, který na mě tahle země udělala. A potom už jsem krok za krokem skládala celý příběh.

Proč jste příběh zasadila do Japonska? A dělala jste si kvůli tomu speciální rešerše?

Já miluji všechno, co souvisí s Japonskem, v tom jsem si trochu podobná s mou hlavní hrdinkou Alicí. A Japonsko mi přišlo jako zajímavé, exotické místo, kde by se mohl děj románu odehrávat. Ale abych ho věrohodně popsala, musela jsem si udělat hodně rešerší. V první řadě jsem vycházela z toho, co jsem sama v Japonsku viděla a zažila. Taktéž jsem začala studovat všechno, co se Japonska týkalo. Co jsem nevyčetla z literatury nebo internetu, na to jsem se vyptávala své lektorky japonštiny. Setkala jsem se též s několika Japonci, kteří v Čechách žijí a studují tu hudbu, stejně jako můj vedlejší hrdina Katsu. A abych věrně popsala místa, na kterých se román odehrává, musela jsem si udělat ještě jednu výpravu do Japonska a dané lokace si znovu projít a nafotit. Za celou tou knihou je spousta studia a práce, kterou čtenáři možná vůbec nevidí.

Knížku jste psala na mateřské „dovolené“ jak je náročné skloubit tuto kreativní práci s dětmi?

Já jsem s psaním začala vlastně právě díky mateřské. Před nějakými pěti, šesti lety, když jsem odešla z práce kvůli svému nejstaršímu synovi, jsem najednou měla víc času na přemýšlení. Zvažovala jsem, zda to, co jsem doposud dělala, je můj „dream job“. A uvědomila jsem si, že není. A protože jsem si vždycky ráda vymýšlela příběhy, jen tak sama pro sebe, zkusila jsem je dát na papír. Byl to pro mě v rámci péče o miminko i jakýsi intelektuální stimul, vytržení z každodenní reality mateřského trojboje nakojit-zabavit-uspat. A protože mě psaní moc bavilo, už jsem s ním nepřestala. S jedním dítětem to ještě bylo jednoduché. Když syn spal, měla jsem čas na psaní. Teď, když mám děti tři, je to už mnohem složitější. Naštěstí mám podporu rodiny – skvělé tchýně, která si starší děti bere na hlídání, a manžela, který mě chápe a fandí mi. Bez jejich pomoci by to vůbec nešlo.

Co vás na Japonsku nejvíce fascinuje?

Je těžké vybrat jednu věc. Japonsko je tak rozmanitá, mnohovrstevnatá, zajímavá země. Fungují v ní vedle sebe nejmodernější technologie a staleté tradice a nikdo se nad tím vůbec nepozastavuje. Když jsem v Tokiu poprvé vystoupila z letadla, jen jsem otevřela pusu úžasem a už jsem ji vlastně až do dnes nezavřela. Japonsko, potažmo Japonci, jsou naprosto odlišní od všeho, co jsem do té doby znala, a má snaha té zemi porozumět mě vedla k zájmu o všechno japonské i k výuce japonštiny. Mám ráda japonskou kinematografii a literaturu, je hodně odlišná od naší euro-americké tradice. Styl vyprávění i plynutí příběhů se velmi liší o toho, na co jsme zvyklí. Pomalé tempo vyprávění, důraz na atmosféru a lidské emoce, absence nabubřelých efektů amerických block-busterů, to je to, co mě fascinuje. Moc ráda bych se od nich tohle naučila.

Máte rozpracovanou nějakou další knihu? Pokud ano, o čem tematicky bude?

V poslední době jsem se věnovala především psaní povídek, protože v období těhotenství a péče o malé miminko je pro mě moc těžké najít čas na soustředěnou, komplexní práci, kterou psaní románů vyžaduje. Jednu z těch povídek, Splněné přání, si mohou už nyní čtenáři přečíst na mém webu terezamackova.cz nebo v aplikaci pro mobilní telefony StoryMe. A brzy k ní přibude další. Obě tyto povídky se stejně jako můj román Tokyo Story věnují multikulturním vztahům, ačkoliv už se neodehrávají v exotické destinaci, ale v Praze. Do budoucna bych ale tohle téma ráda opustila a věnovala se psaní ve stylu magického realismu, který mě vždycky fascinoval. Jeden takový román už mám rozpracovaný, ale prozatím nechci prozradit, o čem bude.

Čtenáři se mě teď také často ptají, jestli bude mít Tokyo Story pokračování. Mohlo by mít. Dokonce mám už vymyšlenou strukturu a dějovou linii. Ale k jeho napsání bych opět musela strávit další čas v Japonsku, konkrétně v Sapporu na ostrově Hokkaidó, odkud pochází můj hlavní hrdina Hikaru. Ale to je v aktuální rodinné situaci složité.

zdroj foto – archiv autorky knihy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.