„Ano, bylo to strašné,“ říká třeba moje maminka o mém porodu. „Ale když je po všem, tak je to krásné a na všechno hned zapomeneš,“ rychle dodává a vzpomínat si na technické detaily nechce. Nemá ráda „zbytečné nimrání se ve všem,“ jak tomu říká.
Proč však na tom, co se dělo teda záleží? A jak si to můžeme pamatovat?
Naše mysl u porodu ještě nefungovala tak, jako funguje dnes, protože jsme neměli rozvinutý neokortex, teda kognitivní část mozku, odpovědnou za logické myšlení a paměť. Fungovala nám však amygdala a vzpomínky na to, co bylo před tím, než se nám plně vyvinul limbický mozek a přední mozek, se uložili v buněčné paměti. Jinými slovy, naše tělo si velmi dobře pamatuje, co se u porodu a také před ním dělo. Tyto vzpomínky s námi pracují dodnes.
Opakují se ve vašem životě stejné situace, ať děláte cokoliv?
Fungují pro vás některé okolnosti jako spouštěče silných emocí?
Vše, co se během porodu a roku po něm stane, zásadně ovlivňuje náš vývoj a naše dospělé chování. Tyto vzpomínky pak mohou být původem našeho nesouladu v životě a z velké části také utváří náš charakter.
„Porod je traumatický a šokující,“ vysvětluje Jullian Gustavson, zakladatel Praxe integrování porodní dynamiky. Některé ze šoků, které u porodu zažijeme, v životě poté rekapitulujeme. Každý porod je autentický, proto někteří z nás můžou traumatickou událost opakovat tak, že se jí opětovně vystavujeme, nebo se ji, naopak, zcela vyhýbáme.
Nechte promluvit své tělo
Jullian Gustavson, se po téměř dvacetileté zkušenosti s prací s porodním traumatem dokáže s lidmi ponořit do období od početí do prvního roku života. Podívat se pozorně na naši řeč těla a nechat nás znovu si prožít část svého porodu, která mohla zanechat na nás důležitý otisk. Prožijeme teda v těle ty stejné emoce, které jsme cítili jako novorozenci – tentokrát však s dospělým mozkem a v bezpečném prostředí.
Jak je to možné? Je to nějaká hypnóza? Ptají se často lidé, kterým o svém vlastním zážitku vyprávím poprvé. Není.
Jullien pozoruje v procesu terapie pečlivě naše ruce, gesta, pohyb zornic, rytmus řeči a dech a s dovolením také své klienty natáčí na videa, které pak studuje celé hodiny. Naše tělo má všechny informace. Potřebuje jenom prostředí a podmínky, kde může k nám zase „promluvit“.
Tajemství této citlivé práce je proto nejdřív vytvořit v skupině lidí, ve které probíhá, velmi bezpečné prostředí, kde cítíme důvěru a víme, že cokoliv nám naše tělo ukáže, bude skupinou přijato a my to můžeme spolu s ní poté konečně zaintegrovat. Jullian a jeho tým dodržují jistá pravidla, které tuto důvěru umožní. Například když vám někdo z týmu nebo z účastníků sezení chce sdílet nějakou zpětnou vazbu ohledně vašich pocitů nebo problému, který řešíte, musí se vás pokaždé nejdřív zeptat, jestli může. Možná se to od pohledu zdá banální, ale má to zásadní význam. Jak u porodu, tak v běžném životě, se nás zejména na naše pocity často nikdo neptá. Zpětnou vazbu nebo kritiku dostáváme bez vyžádání. Tak jako i názory jiných nebo jejich sdílení, které je někdy intenzivní, dlouhé, hlučné, repetitivní či zatěžující. Lidé na nás vychrlí bez varování, nebo bez ujištění se, jestli toho nemáme sami na talíři právě moc. Třeba tolik, že nejsme schopni toho druhého poslouchat.
Ptát se o povolení k čemukoliv a ukazovat tak respekt a péči, je pro naši duši zásadní, věří Jullian a jeho tým a vždy se podle toho řídí.
Tento trend se velmi pozvolna mění, no s miminky se doteď celé dekády zacházelo tak, jakoby nic necítily a nic si nepamatovaly.
Zamrzlá traumata
Pro mně samotnou mi můj vlastní proces v práci s Jullianem na jeho workshopu v pražské Maitrey bez přehánění změnil život. Zpracovala jsem si v něm svůj mnohaletý strach mít vlastní děti a také do velké míry strach z drtivé kritiky své práce a své osoby vůbec. Přes reakce a řeč svého těla na vzpomínky, témata a určité situace, které se dály v skupině a v mém vlastním procesu před touto skupinou, jsem dokázala tyto strachy vnímat, rozklíčovat a zároveň je léčit v úplně jiné kvalitě než do tehdy. V první řade tím, že na ně najednou zasvítilo světlo a mohly být zpracovány a přijaty v lásce a v podporném prostředí, kde mne nikdo nesoudil.
Prostřednictvím Jullienovy práce se i v běžném životě učím nejdřív ptát o svolení, když chci někomu automaticky radit nebo pomáhat. Všímám si, jestli není třeba lepší nechat toho druhého, ať se vypovídá, pobrečí si, nebo si jinak zpracuje své emoce a jenom u něj být.
V prostoru citlivé práce s porodem jsme si všichni všimli, jak jsme byli jako miminka bezmocní vůči tomu, co se s námi dělo. Jeden z mnohých aspektů léčení našich dětských pocitů – například bezmoci – je respekt a přijetí našeho zážitku těmi druhými.
“Birth work, neboli práce s Primárními Otisky, mi přišla do cesty v roce 2018 a od první chvíle mě uchvátil a fascinoval přístup a schopnosti Julliana Gustavsona natolik, že jsem se z klienta během roku stala i jeho studentkou a dnes je mi ctí být součástí jeho týmu a dál sledovat jeho práci a učit se v jeho přítomnosti”, říká Pavlína Hejdová, mentorka, terapeutka a masérka.
“Během vlastních „procesů“ (rozkrývání konkrétních otisků) jsem se naučila komunikovat a rozumět vzpomínkám a zkušenostem zapsaných v mé buněčné paměti, nervové soustavě i vzorcích chování. Tím se uvolnily a uzdravily „zamrzlá“ traumata z období početí, prenatálu nebo porodu. Rozšířila a prohloubila se mi schopnost efektivně využívat různé zdroje k vnitřnímu ukotvení, územnění a zvětšení kapacity zůstat vědomě přítomná v plné pozornosti se svými procesy,” říká Pavlína. “Z mého pohledu je to úžasná cesta k hlubšímu sebepoznání a stabilnější vnitřní spokojenosti v každodenním životě. Je to proces, během kterého se kdykoli ve svém životě bez ohledu na věk může kdokoli vrátit do momentů, které vytvořily jeho základní osobnostní rysy. Je tak možné potkat se se svou původní esencí a rozpustit vzniklá traumata tak, aby už byla jen zkušeností a vzpominkou bez přetrvávajícího utrpení,” dodává.
Zázrak jednoho sezení
Bredy Tudina, osobní koučka, žijící v Chorvatsku, která dnes také asistuje Jullienovi při práci a přichádzí i letos v červnu na jeho workshop do pražské Maitrey, se věnuje seberozvoji již od roku 1993.
Na jednu z přednášek o BirthWorku jí někdy před 20 lety přivedla zvědavost. “V krátkém filmu, který byl promítán v rámci přednášky, jsem viděla, jak dvouleté dítě, které se nemohlo hýbat ani mluvit, začalo mumlat a plazit se už po jediném sezení s Karltonem Terrym, který byl jedním z Jullienových učitel. Zasedání se konalo za přítomnosti rodičů dítěte a zdravotnického personálu,” opisuje Bredy jeden ze svých prvních zážitků s Jullienovou prací.
“Rozhlédla jsem se a nemohla uvěřit, jak to je možné, že v publiku v konferenčním sále, který mohl hostit nejméně 200 nebo více lidí, bylo jenom asi 20 lidí, kteří byli svědky tohoto „zázraku“. Takhle jsem to vnímala – zázrak. Silně jsem s tím, co se dělo, rezonovala a cítila jsem, že mi to musí pomoci s něčím, o čem jsem nemohla s nikým mluvit. Nebylo to proto, že bych nechtěla, ale nebylo snadné to vysvětlit nebo někoho přimět, aby pochopil, co mě trápilo,” vysvětluje Bredy.
“V té době mi příležitostně trvalo dva roky nebo více, než jsem někomu řekla něco, co jsem chtěla říct. Šlo o věci, kolem kterých byl zapojený stud. Po této přednášce jsem se dozvěděla o Jullianu Gustavsonovi, který přijel do Chorvatska a vedl individuální sezení. Nemohla jsem se dočkat. Dostala jsem s Jullianem jedno z nejpamátnějších předporodních a perinatálních sezení.
Když jsem dokončila svůj „porodní proces“ a ležela na břiše, s hlavou otočenou doleva, s Jullianem ležícím vedle mě napravo, zeptal se mě, co potřebuji. Odpověděla jsem, že chci, aby se na mě podíval. Zeptal se mě: „A jaké by to bylo, kdybyste se na mě podívala sama?“, což znamenalo, že budu muset otočit hlavu doprava.
PRO BOHA! Připadalo mi to jako nadlidská snaha. Měla jsem pocit, že mi trvalo hodinu, než jsem ji dokázala zvednout a otočit. Přesto jsem to dokázala! Šla jsem za tím, co jsem chtěla. Toto sezení změnilo a výrazně zvýšilo mou schopnost požádat v životě o věci, které jsem chtěla. Práca s porodním traumatem je jedna z nejhlubších a nejúčinnějších technik, se kterými jsem se dosud potkala,” říká Bredy Tudina.
Malinký detail jako otočení hlavy nebo zabalení do deky, ve které vás členové týmu pak ukolébají v té správné chvíli, či otevření oken a zazdrojování se ve chvíli, když se řeší analgetika a několik lidí v místnosti se rozkašle, jsou jen některé z příkladů práce s otisky.
„Práce s porodem nabízí spirituální transformaci. Početí a porod jsou okamžiky, ve kterých se setkává tradiční psychologie se spirituálním rozměrem bytí, protože vědomá práce s porodem nás přivádí do přímého kontaktu s prvotními duchovními tématy našeho života,“ řekl William Emerson PhD, jeden z učitelů Julliana Gustavsona.
Tato vědomá praxe lidem umožňuje integrovat zkušenost, která nikdy nebyla zpracovaná a oživit tak pocit vlastní hodnoty. Pokusit se opustit mechanismus boje o přežití, přílišnou přizpůsobivost či nezdravé návyky, které jsme si osvojili jako dospělí. Spatřit a pochopit příběh, který naše tělo a náš život vypráví. Konečně se pak můžeme přestat honit za výsledkem a vědomostmi a spočinout v čirém bytí.
Autorka textu – Katarína Karmažinová
zdroj foto. pixabay