Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pomáhat? Měl jste takové sklony již v mládí?
Vyrostl jsem ve věřící rodině, kde pomoc druhým lidem byla součástí života. Vzpomínám zvlášť na mé prarodiče, kteří měli dveře svého domu vždy otevřené pro ty, kteří potřebovali pomoc. V dětství jsem měl rád příběhy lidí, kteří pomáhali a žili v Africe, Asii, takže i to mě ovlivnilo, že jsem měl touhu poznávat i jiné krajiny a kultury.
Dokáže člověk změnit svůj život sám od sebe, když se narodí například do chudé bangladéšské rodiny? Nebo je nutná pomoc zvenčí?
Pokud se člověk narodí někde ve slumu v Bangladéši, je velmi a velmi obtížné, aby se sám z takových poměrů dostal. Většinou jsou samy děti již od mala na ulici a snaží se sehnat jídlo pro sebe nebo mladší sourozence. Dost často pomáhají rodičům doma či na poli. Nemají pak možnost jít do školy a rodiče to nepovažují mnohdy ani za důležité. A pokud mladý člověk nemá možnost chodit do školy, zůstane negramotný, a pak jen velmi obtížně dokáže udělat větší změnu ve svém životě. Proto si i myslím, že vzdělání je jednou z důležitých cest a jako organizace stojíme o to, aby každé dítě kdekoliv na světě mohlo chodit do školy, a toho se snažíme dosáhnout například pomocí programu BanglaKids.
BanglaKids tento rok slaví 20 let, zaznamenal jste nějaké trendy, změnila se v průběhu let rozložení pomoci?
Tento projekt se po celou dobu zaměřuje na vzdělávání dětí v Bangladéši. Osobně jsem měl možnost tuto zemi několikrát navštívit a mluvit s řadou z těchto dětí. Dnes mohu vidět spousty mladých lidí, kteří tímto projektem prošli a kterým možnost chodit do školy zásadně změnila život. Někteří z nich s námi i spolupracují. Ředitel organizace, se kterou spolupracujeme, byl sám jako polosirotek finančně podporován v tom, aby získal vzdělání, a dnes na základě své osobní zkušeností lépe rozumí potřebám dětí.
Na co dárci dětem vlastně přispívají?
Finanční pomoc jde na vzdělání, tedy školné, učebnice, školní pomůcky, obědy. Na internátních školách je to také ubytování. Pokud je to potřeba, tak i zdravotní ošetření.
Někdy bývá jako negativum podpory označováno to, že děti mohou být poté z komunity vyloučeny. Dá se tomu nějak předejít?
Neřekl bych, že by byly děti v Bangladéši z komunity vylučovány. Spíše se může stát, že si někteří lidé z komunity mohou pomoc nárokovat nebo jiným závidět. Tomu předcházíme osvětou, a také tím, že ve škole poskytujeme obědy všem dětem, bez ohledu na to, zda jsou podporovány či nikoli. Prospěch z podpory tak má celá komunita.
Zdroj foto: archiv spol.