Onemocnění skrývající se pod zkratkou VPMD je nejčastější příčinou slepoty v Evropě. Jedná se o postižení tzv. žluté skvrny, tedy centrální oblasti sítnice. „Věkem podmíněná degenerace makuly se postupně kvůli populačnímu vývoji stává prioritou oční medicíny. Nějaký stupeň postižení má minimálně 25 % pacientů starších 60 let. Možnosti diagnostiky, terapie a léčebných možností a režimů se neustále rozšiřují, díky tomu pacientům stoupá šance na úspěšnou léčbu,“ uvádí doc. MUDr. Libor Hejsek, Ph.D., FEBO, viceprezident České vitreoretinální společnosti a hlavní lékař Vitreoretinálních a aplikačních center sítě očních klinik Lexum. Právě on je autorem nedávno vydané knihy s titulem Věkem podmíněná degenerace makuly. V publikaci mimo jiné upozorňuje na to, že zmíněné onemocnění ohrožuje populaci čím dál víc.
Makulární degenerace v sobě zahrnuje dvě na první pohled rozdílné formy onemocnění – vlhkou a suchou. Při první z nich dochází k prorůstání cév do míst, kde se vyskytovat nemají. Objevuje se méně často, ale bez vhodné léčby ke ztrátě zraku dochází rychle, obvykle v řádu týdnů. Vhodná léčba zpravidla znamená biologickou terapii s cílem zabránit otokům a krvácení sítnice a zároveň potlačit růst nových cév.
Suchá forma s sebou přináší pozvolné zhoršování vidění a jejím důvodem je úbytek a poškození sítnicových buněk. „V současné době nemáme účinnou metodu léčby. Šíření je ale možné zpomalit podpůrnou léčbou, konkrétně kombinací vitamínu C, E, luteinu, zeaxanthinu, zinku a mědi,“ dodává doc. Hejsek.
Jak se věkem podmíněná makulární degenerace projevuje? Prvními subjektivně pozorovatelnými příznaky jsou zamlžený pohled, šedavá místa v centrální oblasti vidění, neobvykle rozostřený obraz nebo rozvlněné, zprohýbané linie a písmena. Přečíst číslo přijíždějící tramvaje, vyluštit křížovku nebo poznat tvář známého na ulici se může rázem stát obtížným úkolem.
Zdroj foto: archiv spol.