Pomalá móda, jak se termín slow fashion překládá do češtiny, je reakcí na neudržitelný způsob spotřebního jednání v rámci nákupů oblečení. Jde o snahu pořizovat si takové oblečení, jehož výroba byla férová ke všem zúčastněným a nad koupí každého kousku se nejdřív zamyslet. „Zvykli jsme si na to, že vše dostaneme okamžitě a za více než přijatelnou cenu. Náš hon za tím nejlevnějším má ale své dopady. A ty jsou jak ekologického, tak lidskoprávního rázu, kdy svou nenasytností podporujeme celý proces výroby oblečení v nelidských podmínkách,“ říká o dnešním fungování módního průmyslu Andrea Šlechtová, spoluzakladatelka slow fashion značky Koshiless.
Velké módní domy nemají vůbec žádný přehled o tom, kdo jejich oblečení šije – továrny nevlastní a veškerou práci tzv. outsourcují. Zakázky zadávají do asijských továren, které využívají subdodavatele, a tak se celý proces stává velmi nepřehledným. Tyto dodavatelské subjekty jsou značkami tlačeny cenovou politikou, která má za následek nelidské pracovní podmínky pro švadleny. Ty musí pracovat za jakoukoliv cenu, protože je to pro ně mnohdy jediná možnost, jak si něco vydělat. Ze zakoupeného oblečení jde přitom jen přibližně 1 % z ceny na platy zaměstnanců. Ušít jedny džíny v asijské továrně stojí mezi 1 – 3 Kč (pokud byste si nechali šít džíny v ČR, dali byste za ně jistě několik tisíc) a jedna švadlena v takové továrně je schopna ušít přibližně 25 džínů denně (údaje vycházejí z brožury „Život s oblečením“ organizace NaZemi). Už tato hrozivá čísla nám mohou dát určitou představu o podmínkách v továrnách.
Zrychlení módy jde nejlépe vidět na příkladu s počtem představovaných kolekcí. Dříve jsme se na molech setkávali se 2 kolekcemi – jaro/léto a podzim/zima. Dnes najdete v obchodě každý týden obměněné zboží. To abyste si měli pokaždé co koupit. Fast fashion je označení pro módní průmysl dnešní doby charakteristický právě onou nadzvukovou rychlostí s jakou se nově představené kousky dostávají z přehlídkových mol na ramínka v obchodech. Celý proces je přitom možný zvládnout i do dvou týdnů, což je samo o sobě úchvatné.
Pokud se ale zamyslíme nad tím, co všechno za výrobou jednoho trička stojí, musí nám být jasné, že tu nízkou cenu, kterou mi za něj můžeme zaplatit, doplácí někdo jiný. A jsou to právě švadleny – dělnice, kdo je v tomto případě pověstný ‚třídní otloukánek‘.
REDAKČNÍ TIP – Móda z odpadu
Koshiless se zabývá upcyklací, tedy přešíváním nechtěných košil a jejich přetvářením v kousky nové, které je možné dále nosit. Upozorňují tak na obrovské množství zbytečného textilního odpadu. A pro pár vybraných kousků to znamená šanci na delší život. K dostání na www.koshiless.cz. Cena od 500 – 600 Kč.
Zdroj foto: archiv společnosti