To najdeme na adrese Žitná 41. V repertoáru má divadlo aktuálně deset her, přičemž tento čtvrtek 24. listopadu zve na obnovenou premiéru humorného zpracování tradiční pohádky „O dvanácti měsíčkách“, nazvanou „Zimní kouzlo“. Vánočně laděná hra pobaví jak děti, tak dospělé. Samotnou hru i další činnost divadla Marianna přibližuje v odpovědích na následujících pět otázek…
Mohla byste nám blíže představit Divadlo MA? Kde jej najdeme a jaký typ inscenací ve svém repertoáru nabízíte?
Dá se říct, že Divadlo MA vzniklo před 9 lety. Autorskou prvotinou se stala hra Buenos Aires, vystupte! Nebylo to vyloženě taneční představení, ale hráli tam lidé, kteří se chodili do taneční školy učit argentinské tango. Tenkrát mi ve škole nabídli uspořádat herecký workshop a vyprávět o principech systému Stanislavského o podstatě psychologického divadla. Na workshop dorazilo 13 zájemců, 10 z nich po 2 letech hereckého kurzu pod mým vedením absolvovalo závěrečným představením Buenos Aires, vystupte!. Hrajeme při plných sálech dodnes, docela hodně jsme hostovali po celé ČR. Pak začaly vznikat další a další hry, přidávali se jiní, už profesionální herci. Měnily se naše pražské domovské scény a nakonec máme v repertoáru 10 inscenací a vlastní prostor v Žitné 41 na Praze 1. V létě pravidelně, letos už počtvrté, hrajeme v Grébovce, v Grottě ve mnou vymyšleném projektu „Letní Grébovka s Divadlem MA“. Žánrově se představení liší hodně – najdete u nás jak detektivku, tak muzikálový projekt s živou hudbou, neverbální představení i stylizaci komedie dell’arte od bratří Čapků nebo politickou satiru. Co ale spojuje celý repertoár, je reflexe hlubších témat. Děláme psychologické divadlo. Možná bych řekla, filmové divadlo. Věřím, že opravdové umění by mělo v divákovi vyvolat katarzi a přes slzy či smích, přes silné emoce by divák měl odcházet jakoby očištěný, s hlubokou myšlenkou, která v něm bude žít delší dobu… a třeba mu pomůže se jinak podívat na sebe a na život. Na malé komorní scéně se snažím, aby vznikaly velké zážitky. Miluji divadlo, ve kterém spolupracují všechny dílny a všichni se podílí na konečném úspěchu inscenace: scénografie, zvuk, světla grafika, kostýmy… Vše má mít svůj jasný koncept, tak aby společně přinesly divákovi myšlenku dramatika a režiséra. Všechny ty dílny se musí zapojit, aby všechny možnosti divadla pracovaly stejně a aby ve výsledku té spolupráce vzniklo kouzlo. Není mi blízké divadlo, ve kterém je jen herecká práce či jen režisérská práce nebo jen scénografická. Ne, musí to být společné dítě. Chci působit na diváka všemi smysly.
Na 24. listopadu plánujete premiéru hry „Zimní kouzlo“. Koho byste na ni pozvala a o čem bude?
V době války a beznaděje lidé chtějí především zázrak. Dala jsem si za úkol udělat pohádku, která by bavila zároveň dospělé i děti. A hlavně je bavila stejně. Myslím, že se nám to všem povedlo. Děti rozumí a čtou jednu vrstvu, dospělé jinou. V představení je hodně humoru, hudby, lásky a takové jednoduché a černobílé věci jako dobro i zlo. Je to čisté představení jako sníh. A hlavně je přítomné to kouzlo, na které se všichni těšíme před Vánoci… Fabule – příběh o Marušce a 12 měsíčkách. Víc už neprozradím, ale zaručuji, že z pohádky odejde celá rodina s úsměvem a s pocitem, že svět a život jsou kouzelné. Musím říct, že už 12 představení od nás koupily školy, školky a také Klub mladých diváků. Proto je ve volném prodeji málo lístků a termínů. Ale my to napravíme v lednu. A také budou představení v lednu začínat dříve. Nejbližší reprízy do konce roku jsou 8. a 13. prosince od 19.30. Dále budeme hrát naše „Zimní kouzlo“ i po Novém roce, 9., 10., 12. a 13. ledna, sledujte naše stránky www.divadloma.cz.
Soubor existuje již od roku 2013, ale divadelní scénu se vám podařilo založit teprve v době pandemie na podzim roku 2020, kdy kultura u nás spíš skomírala. Jak byste zhodnotila rozjezd scény? Byl o vaše představení zájem hned od samého začátku?
To bylo tak složité období. Náš sál je komorní, má 50 míst. Možná proto nás i v pandemii podporovali naši stálí fanoušci a jejich přátelé a nakonec skoro vždy bylo plno. Navíc jsme hráli málo, divadla se pořád zavírala… Nicméně mám pocit, že Žitnou 41 zatím málokdo zná. Teprve teď se něco rozjíždí… Ale třeba v Grébovce, na naší letní scéně, tam to opravdu fungovalo výborně, představení byla vždy vyprodána a cítili jsme od diváků velký zájem. Přitom repertoár je naprosto stejný. Asi nám opravdu pandemie v Žitné nepomohla. Ale na druhou stranu pomáhala v Grébovce, protože zvětšila popularitu letních scén. Všechno v životě je relativní.
Před několika dny byla na Festivalu středoevropského filmu uvedena premiéra dokumentu „Zabíjení draka“, který byl natočen o vašem divadle. Mohla byste jej stručně popsat? Bude ještě příležitost film zhlédnout?
Ten film mapuje prvních 100 dní ruské agrese pohledem našeho repertoáru. Název filmu vychází ze hry „Zabít draka“, která zobrazuje střet objektivní reality s dezinformacemi a ideologickým vymýváním mozků. Hlavní dějová linka filmu sleduje naše dubnová a květnová představení na jaře 2022, která doprovází rozhovory a úvahy členů mého souboru, mezi kterými jsou zastoupeny různé národnosti – Češi, Ukrajinci, Rusové i Slováci. Děj posouvá rozhlasové zpravodajství o dění na Ukrajině, jehož obsah je takřka totožný s obsahem her „Adresát neznámý“, „Gramofon“, „Zabít draka“ a „Buenos Aires, vystupte!“. Pokud vím, aktuálně budou film promítat pro školy. Jeho licenci koupil spolek Erudikum a učitelé škol teď mají možnost si objednat hromadné projekce. Myslím si, že to je to nejcennější. Pokud děti už ve škole budou rozumět nebezpečí propagandy, lidstvo má šanci.
Co vás jako divadelní ředitelku trápí a co byste si do budoucna přála?
Nechci dělat komerční divadlo. Opravdové umění vyžaduje víc času a víc peněz, které nejde vrátit z prodeje vstupenek. Pokud je divadlo kvalitní a dotýká se všech smyslů, vyprodukovat ho je vždy drahé. A náklady nejde pokrýt z pouhého prodeje vstupenek. Zkrátka, chci poděkovat všem, kdo nás podporují, ale přivítám a budu vděčna těm, kteří nás podpoří i do budoucna. Tam, kde kvete kultura, vyrůstají generace zdravých, silných, nezávislých lidí, kteří umějí svobodně přemýšlet.
Zdroj foto: dagmar hájková