Petr Zelinka
Vystudoval Vysokou školu Báňskou v Ostravě. Má více než 20 let zkušeností ve vedoucích obchodních pozicích se zaměřením na obchod s mezinárodními řetězci a budování poboček v zemích střední a východní Evropy. Od července 2020 zastává pozici výkonného ředitele v SOLO Matches and Flames. Má 3 děti a žije ve Valticích. Mezi jeho koníčky patří historie a baketbal.
Kdy vlastně vznikly zápalky?
Pomocí zápalek umí lidé rozdělávat oheň necelých 200 let. Ve skoro nezměněné podobě je využívají od poloviny 19. století. První zápalky vyrobil anglický lékárník John Walker v Londýně ve dvacátých letech 19. století. Zapalovaly se protažením mezi skelnými papíry. O deset let později se objevily první zápalky fosforové, jež byly vynálezem francouzského lékaře Charles Sauria, který přidal do zápalné směsi bílý fosfor, čímž odstranil nepříjemný zápach. Jedovatý bílý fosfor byl však příčinou fosforové nekrózy-onemocnění typického pro dělníky v sirkárnách. Za definitivního vynálezce třecí fosforové zápalky se považuje Johann Fridrich Kramerer z Ludwigshafenu, který v roce 1832 vznítil zápalku o stěnu cely, ve které konal své pokusy, když byl odsouzen za účast v revoluci. Později také přichází rakouský lékař Anton Schrötter Ritter von Kristelli se zlepšovákem a místo jedovaté bílého fosforu začíná používat červený nejedovatý fosfor.
Jak se dostala výroba do české Sušice a kdy?
V roce 1834 si vídeňský lékárník Štěpán Römer dává patentovat výrobu třecích zápalek a od něho se pak výroba dostává do české Sušice. V západočeské Sušici započal slavnou výrobu zápalek truhlář Vojta Scheinost, který pracoval se svojí milou Marií Urbancovou ve Vídni právě u lékárníka Römera. Vojta Scheinost tam vyráběl dřívka a Marie Urbancová míchala hořlavou směs pro výrobu zápalek.
Slyšela jsem, že existují také voděodolné zápalky, je to pravda? A jaké další druhy zápalek existují?
Existují voděodolné zápalky, které jsou opatřené impregnací proti vlhkosti a také větruodolné, které mají delší hlavičku. Voděodolné zápalky jsou využívané v tropických oblastech s vysokou vlhkostí a mají jinou recepturu, která odolá vlhku.
Kromě standardních malých zápalek, tzv. kuřáckých, existují zápalky ploché, prodloužené, krbové, ale i voděodolné nebo zápalky do přírody, které odolávají větru.
- Standardní malé zápalky jsou dlouhé 4 cm, prodávají se v papírových krabičkách, kde jich bývá přibližně 40 kusů. Důvěrně známé jsou červenožluté krabičky s nálepkami klíče, zámků, nůžek, poštovní trubky nebo dýmky.
- Tzv. knížečkové zápalky jsou populární především v USA a jedná se o ploché odlamovací zápalky dřevěné nebo papírové, které jsou vlepené do plochého papírového přebalu, zápalka se před použitím odlomí či odtrhne.
- Nejčastěji používané jsou zápalky domácnostní, délka zápalky je zhruba 5 cm a prodávají se v různě velkém balení, například po 100 nebo 240 kusech. Jsou delší, aby se s nimi snadněji zapaloval plynový hořák pod hrncem a celkově je s nimi manipulace pohodlnější.
- Krbové zápalky jsou prodloužené na cca 20 cm ke komfortnímu používání. Krabičky jsou různé, obecně však bývají tyto zápalky dlouhé a úzké, aby vydržely dlouho hořet a snadněji se s nimi pracovalo mezi dřevem v ohništi.
- Svíčkové zápalky jsou pak dlouhé okolo 9 cm.
V sušickém muzeu je umístěna zřejmě nejdelší zápalka na světě? Jak je dlouhá a dá se vůbec zapálit?
V sušickém muzeu je umístěna zřejmě největší sirka na světě. Vznikla v místní sirkárně Solo roku 2008 a dlouhá je skoro 3,6 metru. Hranol zápalky má obvod 7 x 7 centimetrů. Takovou obří sirku se podařilo zažehnout pomocí klasické malé krabičky škrtnutím o obří hlavičku. Hořlavá hmota hlavičky po zapálení hořela téměř minutu a půl a celá zápalka pět minut.
Lidé také sbírají nálepky od zápalek, sušické nálepky klíče, zámků, nůžek, poštovní trubky nebo dýmky jsou důvěrné známé. Sirky jsou také populární a hojně se využívají jako stavební materiál pro různé modely, jaké jsou ty nejznámější?
Zápalky mají také své fanoušky, někteří sbírají jejich nálepky a někteří z malých dřívek staví až dechberoucí předměty. Obor sběratelství zápalkových nálepek se označuje jako filumenie. Sbírají se cca od roku 1840, v Čechách trochu později, asi od roku 1890.
Mezi známé předměty vyrobené ze sirek patří například kytara, kterou zhotovil Tomáš Korda z Vrchlabí. Je zcela funkční, což dokázal jeden z našich kytarových virtuózů Štěpán Rak, který na tuto kytaru zahrál. Tomáš Korda strávil s výrobou 2738 hodin čistého času práce a použil na ní 16 854 sirek. Mezi další unikáty vyrobené ze sirek patří například egyptský džbán, ale i kulečníkový stůl zhotovený v reálné velikosti a splňující podmínky profesionální soutěže. Kulečník má standardní rozměry 2,1 metru na 105 centimetrů a je potažen běžným zeleným suknem a deset let jej stavěl Zdeněk Matějka z Nového Přerova.
Zdroj foto: archiv spol.